Smuteční oznámení dodáváme v tištěné i elektronické podobě včetně smutečních obálek.
1.
Žádná smrt nemůže být zlá,
když předchází život dobrý.
V. M. Kramerius
2.
Ten život stálý boj
a mír jen bezděky,
a smrt jen krátký boj
a poklid na věky.
J. Kollár
3.
Toč se a vrč, můj kolovrátku,
všecko na světě jen na obrátku
a život lidský jako sen.
K. J. Erben
4.
Klesly ruce pracovité, zemdlené,
dotlouklo srdce znavené,
uhasl oka svit,
budiž Ti, drahý tatínku,
drahá maminko,
drahá maminko a babičko,
drahý otče,
za všechno vřelý dík.
5.
Ze všeho jediná,
zbylas mně, matičko,
vychladlé zemi jak
podzimní sluníčko.
Podzimní sluníčko
neslní, nepálí,
přece se zatřesem,
když se nám zakalí.
J. Neruda
6.
Za moře jsi neodešla,
nejsi ani za horami,
jen ta hrstka polní trávy
roste, roste mezi námi.
Za ty hory ptáče letí,
přes to moře vítr táhne,
ale zde, tou hrstkou trávy
ruka ruky nedosáhne.
7.
V zem, jež ho vydala,
schýlí se klas,
– kdes v boží zahradě
vyrostu zas.
J. V. Sládek
8.
Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlast jedinou i v dědictví mi danou,
širou tu zemi, zemi jedinou . . .
K. H. Mácha
9.
Daleká cestá má!
Marné volání!
K. H. Mácha
10.
Už přišel, matičko,
Tvůj podzimní čas,
Tvé ruce jsou
jak stromu větve v jíní,
jak mrazu vzdech
je stříbrný kdys hlas,
a co kdy jarého,
je ztuhlé nyní.
J. Neruda
11.
Prožil jsem své žití,
jak to mohlo býti,
jak to osud děl,
jak to život velí,
jak to lidé chtěli,
i jak sám jsem chtěl.
J. V. Sládek
12.
Buď vůle Tvá…
13.
Odešel dobrý člověk.
14.
Z osudu rukou
vzal jsem svůj los,
jak zrno,
jež hodil na brázdu kdos.
J. V. Sládek
15.
V náruči Boží
odkud jsme vyšli,
večer se všichni
sejdeme zas.
16.
Ó, spi jen tiše
kol obestlaná růžemi!
Vždyť na nebi je tolik krásy
a tolik smutku na zemi!
J. Vrchlický
17.
Na hrobech roste tráva
a v hrobech roste klid…
J. Vrchlický
18.
Dvě dobré hlavy budou ležet v hrobě,
dvě srdce hodná světlé paměti,
jim bylo blaho odpírati sobě
a všechno z lásky dáti pro děti.
K. V. Rais
19.
Devátá vlna smete,
s čím osm hrálo si…
V. Dyk
20.
A posléze, když úděl dovršen,
do ticha velkého jdi beze slova.
V. Dyk
21.
Dědeček umřel.
Dočkal se prvních slunečních dní.
Země jej volala.
Odešel k ní,
neslyšně, – jakoby na porady
zadníma dvířkama do zahrady.
J. Wolker
22.
… smrt je jen kus života těžkého…
J. Wolker
23.
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
ve smrti nejsem sám.
Umírání se bojím,
kde každý je opuštěn,
a já – umírám…
J. Wolker
24.
Až umřu, nic na tomto světě
se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje
v rose jak k ránu květiny,…
J. Wolker
25.
Pod zemí zanikne to hoře,
jež vrylo vrásky do čela,
tam přebolí, co bolívalo,
čím mysl trpěla…
L. N. Tolstoj
26.
Cítit, milovat, trpět,
obětovat se, bude vždycky
obsahem života ženy.
H. de Balzac
27.
Nejkrásnější láska umírá,
když oko matčino
se navždy zavírá.
28.
Jak tiše žila,
tak tiše odešla…
29.
Jak tiše žil,
tak tiše odešel…
30.
Jak tiše žila, tak tiše odešla.
Skromná ve svém životě,
velká ve své lásce a dobrotě.
31.
Jak tiše žil, tak tiše odešel.
Skromný ve svém životě,
velký ve své lásce a dobrotě.
32.
Až přijde den a budu spát,
přijď na můj hrob se podívat.
Jen podívat a neplač moc:
kdo usnul již, spí každý rád
a svatá je ta tichá noc,
když přejde den.
J. V. Sládek
33.
Umlkla ústa,
jež nikdy nedovedla zranit,
dotlouklo srdce
maminky nejlaskavější.
34.
Jen láska zůstane,
ta smrti nezná.
35.
Za všechnu lásku a péči Tvou,
co vděkem dnes Ti můžeme dát?
Hrst krásných květů na pozdrav
a pak jen vzpomínat.
J. Kollár
36.
Odešlo srdce zlaté,
srdce mateřské
plné lásky.
37.
Největší poklad na světě
je srdce drahé matky,
kdo ztratil ji, chudý jest,
byť největší měl statky.
J. Neruda
38.
Úsměv měla na rtech,
dobrotu v srdci,
lásku v duši…
39.
Úsměv měl na rtech,
dobrotu v srdci,
lásku v duši…
40.
Celý svůj život zasvětila práci.
41.
Ty světem tím jsi přešel jako dítě,
čím jsi byl svým, to ví jen ten kdo ztrácí,
čím jsi byl jiným, Bůh Ti to již splácí,
Tvůj život čistý byl a nevinen
a tady spi ten dlouhý věčný sen,
tak spi jako dítě…
42.
Zvadl něžný bílý květ,
dříve něžli poznal svět.
43.
Pracoval vždy do únavy,
klidu sobě nedopřál,
srdce jeho zlaté bylo,
každému jen blaho přál.
Za vše dobré, co vykonal,
tichý spánek buď mu přán.
44.
Spi sladce věčný sen.
45.
Tak krátko šel jsem s vámi.
Hle, tu se cesta dělí
a ptáci nad hlavou
mi píseň nedopěli.
J. Wolker
46.
V žádném slunci není tolik jasu,
tolik květů v žádné lučině,
v žádném poli tolik zlatých klasů,
kolik lásky v srdci matčině.
47.
S bolestí hledíme za rakví Tvou
a děkujeme Ti za vše,
co dobrého pro nás
jsi učinila, drahá maminko.
48.
S bolestí hledíme za rakví Tvou
a děkujeme Ti za vše,
co dobrého pro nás
jsi učinil, drahý tatínku.
49.
Pro nás žila,
pro nás obětovala všechno,
buď jí za její lásku
lehký odpočinek odměnou.
50.
Pro nás žil,
pro nás obětoval všechno,
buď mu za jeho lásku
lehký odpočinek odměnou.
51.
Neplačte pro mě příliš!
Mé tělo ohni dejte
a až se v mráček změní,
mně k letu zazpívejte,
to shořela jen bolest,
jen utrpení těla,
však moje láska k světu
ta s tělem nezemřela.
F. Kožík
52.
Za předobré srdce mateřské
na světě náhrady není,
proto je tolik bolestné
s maminkou rozloučení.
53.
Jen jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat.
54.
Komu jsem ublížila – odpusťte,
kdo měl mě rád – vzpomeňte.
55.
Komu jsem ublížil – odpusťte,
kdo měl mě rád – vzpomeňte.
56.
Tatínku, rozhlédni se dvorem,
dnes máš své milé naposledy kolem.
57.
Vše zmizí,
jen stopy Tvé lásky
a Tvé práce zůstanou.
58.
Již dotlouklo to zlaté srdce.
Umlklo, utichlo, odešlo navždy.
59.
Skláníme se nad její rakví
a děkujeme za vše,
co dobrého nám učinila.
60.
Skláníme se nad jeho rakví
a děkujeme za vše,
co dobrého nám učinil.
61.
Jen matka ti rozumí,
jen matka tě pochopí,
a ublíží ti jen jedenkrát,
když umře.
62.
Proto mě draha tak milá má matička,
že je tak malička, že je tak chudička.
A kdyby byla snad svázána v uzlíčku,
přec bych ji miloval,
drahou tu matičku.
J. Neruda
63.
Až umřu, nic na tomto světě
se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje
v rose jak k ránu květiny.
Tisíce umřely, tisíce umřou,
tisíce na smrt jsou znaveny,
neboť v smrti a zrození
nikdo nezůstal jediný.
J. Wolker
64.
Odešlas , drahá,
bez slůvka rozloučení,
tak náhle,
že těžko uvěřit.
65.
Odešels, drahý,
bez slůvka rozloučení
tak náhle,
že těžko uvěřit.
66.
Po krátkých cestách
chodili jsme spolu,
na dalekou odešla jsi sama.
67.
Po krátkých cestách
chodili jsme spolu,
na dalekou odešel jsi sám.
68.
Neplačte, drazí, že odcházím spát,
jak pokynul mi Osud.
Ve věčné noci bude se mi zdát,
že žiji s vámi dosud.
69.
V životě se loučíme mnohokrát,
s maminkou jen jednou.
I kdybychom své oči vyplakali,
Ty její zpět se neohlédnou.
70.
Proč osud je tak krutý
a tvrdý jako skála,
proč láme mladé pruty
a bere třeba z mála?
71.
Ztichlo navždy srdce zlaté,
zhasl nám Tvých očí svit,
bude se nám, drahá matko,
bez Tebe tu smutně žít.
72.
Ztichlo navždy srdce zlaté,
zhasl nám Tvých očí svit,
bude se nám, drahý otče,
bez Tebe tu smutně žít.
73.
Za předobré srdce mateřské
na světě náhrady není,
proto je tolik bolestné
s maminkou rozloučení.
74.
Tak bylo to a bude dál
a kdybys oči vyplakal,
nic na tom nezměníš.
V. Vyleťal
75.
Nezemřela. Spí.
Má-li sen, je krásný.
Zdá se jí o těch, které milovala
a kteří milovali ji.
76.
Maminčiny ruce vždy se staraly,
aby malým dětem chleba podaly.
Teď, když v rakvi leží ustarané dlaně,
velké děti s láskou vzpomínají na ně.
77.
Jen jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat.
Kdybychom láskou vzbudit jej chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Umlklo, utichlo, šlo již spát.
78.
Kdo v srdcích žije,
neumírá…
F. Hrubín
79.
Rodné brázdy v šíř i v dál,
co mi vás jen pán Bůh přál,
co se já vás
naoséval, naoral!
J.V. Sládek
80.
Nic není na světě dražšího
nad zlaté srdce matky,
kdo ztratil ji, ten chudý je,
byť největší měl statky.
81.
Za Tvoji velkou lásku
věčný klid a mír
buď Tobě dán.
82.
Za Vaši velkou lásku
maminko naše zlatá,
za Vaše velké oběti,
buď Vám rodná země lehkou,
toť poslední je přání od dětí.
83.
Když zemře maminka, sluníčko zajde,
v srdcích se uhnízdí smutek a chlad.
Po širém světě, ach, sotva se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád.
84.
Odešlas, maminko, neznámo kam,
vzpomínka po Tobě zůstala nám.
Vzpomínka krásná, maminko milá,
Ty že jsi vždycky pro nás jen žila.
85.
Jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat,
kdybychom láskou vzbudit jej chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Umlklo, ztichlo, šlo již spát.
86.
Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen světlo vzpomínky a lásky
mi ve svých srdcích zachovejte.
87.
Neplačte, že jsem odešel,
ten klid a mír mi přejte,
jen světlo vzpomínky a lásky
mi ve svých srdcích zachovejte.
88.
Loučím se s vámi, moji milí,
ani stisk ruky vám již nemohu dát.
Nadešel čas, odešly síly,
loučím se s každým, kdož měl mě rád.
89.
Člověk, který si zaslouží
jméno dobrý, je ten,
jehož myšlenky a práce
jsou věnovány spíše jiným
než jemu samému.
W. Scott
90.
Život je jen otevření a zavření očí.
Záleží pouze na tom,
co během této krátké chvíle uvidíš.
Ch. F. Hebbel
91.
Neplačte nad hrobem mým,
vždyť život je jak dým,
rozplyne se, nezůstane po něm nic.
92.
Tak už jdu, teď ze světa musím jít,
pomalounku, abych nepředběhl svůj stín,
polehounku, abych neprobudil ty,
kdo již věčným spánkem spí.
93.
Proč ze života tak brzy a sám odcházíš,
vždyť mohl bys tu ještě chvíli žít.
Bolí mě tu žít…
94.
Umírám, co s tím,
tak málo smím ještě chvilku žít,
se smutkem v srdci mým.
95.
Člověk začne chápat život,
teprve když začne myslet na smrt.
J. Hubač
96.
Lidé chtějí žít
a nedovedou se odtrhnout od smrti.
T. G. Masaryk
97.
Smrt je jistá,
ale její hodina je nejistá.
98.
Smrti je možné se vyhýbat,
ale nelze se jí vyhnout.
99.
Život je jeden pouhý,
ale smrtí tisíceré jsou způsoby.
J. A. Komenský
100.
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,…
J. Wolker
101.
A za vše, za vše dík.
Za lásku, jaká byla,
za život, jaký byl…
D. Šajner
102.
Život je poznání,
loučení a vzpomínání.
J. Neruda
103.
Dotlouklo srdce drahé maminky,
odešlo na věčnost spát.
Maminko zlatá,
zůstaneš s námi
ve věčných vzpomínkách.
104.
Umlklo srdce znavené,
přestalo bít,
budiž ti drahý tatínku,
za všechno dík.
105.
Klesly ruce pracovité, zemdlené,
ztichlo srdce dobré, znavené,
již je po bolestech, utrpení,
již po životě, je jen rozloučení.